Když něco bolí

Tato doporučeni se netýkají stavů po úrazech a nenahrazují vyšetření lékaře.

Přesto, kdybyste už slyšeli, že Vám vlastně nic není nebo co byste v tomto věku ještě chtěli, tak je každá rada drahá. Vaše tělo je jen Vaše, nikdo, kromě Vás mu nemůže rozumět lépe. Pokud něco nehraje, testujte změny sami, nevzdávejte se, ale ani nepodceňujte situaci.

Všechna doporučení jiných jsou pro Vás jen vodítkem, abyste zbytečně nezačínali z bodu NULA, když řešení je až někde mezi bodem 15 a 16 :-).

Věnujte velkou pozornost svým mimo cyklistickým aktivitám již v situaci, kdy se cítíte dobře. Kdo má dostatek rozmanitého pohybu, měl by být v pohodě. Vážně, kdo už není dítě a neleze po stromech, po zábradlí, nedělá ve škole kotrmelce, nepere se se spolužáky a nepošťuchuje se ve frontě na oběd, musí si tyto pohyby vědomě nahradit jinak. Odborně to můžeme nazývat kompenzační cvičení, někomu stačí trochu gymnastiky. Ti ostatní se musí zamyslet nad tím, kolik času a v jaké poloze stráví za počítačem, v křesle, u stolu - tedy převážně vsedě, a kolik času stráví jednostranným pohybem, především v práci. To, když nezměníme, je to celoživotní boj s nápravou a na kole se moc nesvezeme. Pokud toto máte vyřešeno a bez kola se cítíte dobře, zeptejte se sami sebe, zda trénink není příliš brzy příliš intenzivní. Masáže nebo protahování neodstraní příčinu, jen trochu potlačí příznaky.

Předpokládejme, že většina čtenářů cyklistů se před jízdou podívali, jak se na kole má sedět, takže zbývá už jen ladit a ladit.

Jako základ se vrhněte na nastavení kufrů na botě. Pevné upnutí v pevné botě nedává noze moc šancí najít si svoji přirozenou polohu a tělo se toto snaží kompenzovat jinde.

Postup při potížích

- více měnit styl jízdy v sedle - ze sedla, snížit částečně cyklistickou aktivitu a místo toho překontrolovat posed, protáhnout a posílit každý sval na těle, zkusit protizánětlivou dietu. Nezapomeňte, že malé svaly Vám sice přímo nezajistí výkon při jízdě, ale podporují funkci velkých svalů. Např. malé svaly v oblasti kyčle udržují stabilitu pánve a stehení kosti a zabraňují problémům se zády, kyčlemi, koleny i achilovkami. Cvičte a cvičte...

Vše je třeba natrénovat

- pokud začnete jezdit rovnou na kole se závodní geometrií, bude to pro Vás nepohodlné.

Konkrétně:

Posed

- posed na židli a na kole je velmi odlišný. Správný posed má ulehčit šlapání, proto vyžaduje pozornost. Nezkušení cyklisté mají tendenci sedět jako na židli, což sice nezatěžuje svalstvo, ale nepřiměřeně to zatěžuje sedací partie a může to způsobit poranění při přenosu nárazu na tělo. To ovlivňuje takřka vše, záda, ramena, ruce, zápěstí i krk.

Achilovky

- sedlo je příliš vysoko nebo kufry příliš vpředu. Víra, že osa pedálu má být pod kloubem palce pochází už z 19 století, kdy se na velkých kostitřasech nešlapalo v tretrách s tvrdými podrážkami a pedál tam tlačil méně než pod klenbou. Ani sedlo nešlo nastavit tak, jak bylo třeba. Toto nastavení můžeme považovat za základ k doladění.

Kotník

– přílišným pohybem v kotníku při šlapání. Jezdci se sedlem vysoko mají tendenci přes horní mrtvý bod propnout špičku ještě více. Ploché nohy mohou vyřešit ortopedické vložky. Možná i ohnutá osa pedálu, která pohybuje nohou nepřirozeně do stran.

Záda

- špatná pozice. Záda by měla být ohnuta, ne propadlá mezi pánev a ramena. Možnou příčinou je sedlo příliš vysoko a/nebo příliš vzadu. Ohnutá záda jsou důležitá pro tlumení nerovností. Ti, kterým bolí při jízdě záda, často mění posed na vzpřímenější, ale to je kontraproduktivní, protože nárazy na páteř jsou tlumeny podstatně méně. Tito jezdci potřebují nějaký druh tlumení. Odpružené sedlovky nám ale každým šlápnutím změní výši posedu, takže zvažte. Silnější pneumatiky zase zvyšují valivý odpor a váhu.

Chodidla

- většinou to bývá nevhodnou obuví, zvláště s měkkou podrážkou. Problém se může projevit i opožděně. Příliš těžké převody znamenají vyšší tlak na chodidla. Pálení chodidel je způsobeno většinou přehřátím, potom je nejlepší obuv co nejvíce odvětraná.

Prsty rukou

- brnění prstů bývá způsobeno přílišným tlakem na dlaně při držení, možná máte řídítka příliš nízko nebo daleko od sedla a horní část těla je příliš předkloněna. Používejte měkké rukavice a široké omotávky.

Zápěstí

- mělo by být v prodloužení paže, ne zalomeno

Kolena

- pokud je cyklistika prováděna správně, je zatížení na kolena menší než v mnoha jiných aerobních aktivitách. Bolesti jsou způsobeny buď špatným šlapáním, posedem, příliš těžkými převody (jezděte více frekvenčně, nebojte se točit a používat skutečně lehké převody), máte nesprávně nastavenou polohu kufrů na botě - nejsou v přirozené ose nohy (změňte polohu kufrů a použijte ty, které mají lehkou stranovou vůli v pedálu, aby si noha našla sama přirozenější polohu). Menší a slabší postavy by měly zvážit, jak velký tlak potřebují při vycvakávání z pedálů. Mohou to být i oslabené svaly (posilujte oslabené svalstvo kolen natahováním nohy vsedě, klidně se zátěží. Příliš dlouhé kliky způsobují přílišné pohyby v koleni.

  • Bolest vpředu - sedlo je moc nízko a vpředu
  • Bolest vzadu - sedlo je moc vysoko a vzadu
  • Bolest po straně z vnějšku (kufr dejte více k vnitřní straně boty a/nebo patu více ke klice)
  • Bolest po straně z vnitřku (kufr dejte více vně boty, patu více od kliky).
  • Vědomě se snažte šlapat bez pohybu kolen do stran.

Ruce

- pokud se Vám potí ruce, kloužou a nutí Vás držet se příliš pevně. Dlouhou dobu v jedné pozici nebo nezvykle náročném terénu způbí to samé a z rukou se problém posunuje dále do těla.

Krk

- nejčastější problém tkví ve špatném posedu mnohdy způsobeném špatným výhledem vpřed. Přilba je nasazena příliš vpředu a nutí Vás zaklánět hlavu. Řemínky od přilby nesmí dřít. Cyklisté s aerodynamičtějším posedem by měli mít přilbu více vzadu. Kšilt od přilby dokáže také zaklánět hlavu. Stejný důvod mohou způsobit i brýle. Samozřejmě, když jsou krční svaly držící hlavu vzpřímenou ztuhlé a slabé, jejich funkci přebírá trapéz. Když se ale tyto náhradní svaly unaví, nastává bolest.

Ramena

- měla by být předsunuta, aby svaly hrudníku pomohly nést trup. Chybou je, nechat páteř volně viset a nechat ji podepírat klíčními kostmi. Špička sedla je příliš nízko, sklouzáváte a držíte tělo rameny. Bolest jednoho ramene může způsobit asymetrie posedu, máte obě ruce stejně ohnuté a položené na řídítkách? Kdo má jednu ruku mírně kratší, jednoduše si dejte řídítka nakřivo.

Kostrč

- moc vzpřímená jízda, která přenáší více nárazů na trup. Oslabené svalstvo na horní části těla nedovoluje jet v předklonu s ohnutými zády. První pomocí je měkká, gelová sedačka a dostatek pohybu mimo kolo na posílení celého těla. Pokud bychom zvolili širší pneumatiky, jako jsou třeba na horském kole, zvýšíme váhu celého kola plus valivý odpor.

Kříž

- pokud přes den sedíte, dělejte si přestávky a protahujte se, procvičujte, a stále dokola. Máte sedlo moc vysoko a/nebo pánev vykloněnou a/nebo rozdíl v délce nohou (každý je má) je za hranicí vlastní fyziologické kompenzace (do 3 mm – jinak použijte vyrovnávací vložku, či speciální nástavec) a/nebo používáte těžký převod.

Rozkrok

– pro dámy bývá tento problém důvodem, nevěnovat se cyklistice více. Sedlo je buď vysoko, příliš vzadu, špička sedla je vysoko (snižte max. o 1-2 stupně pod rovinu, jinak budete sklouzávat), řidítka příliš nízko nebo vpředu. Základem je správný typ sedla. Závodní sedla jsou tvrdší a úzká, pro dámy by mělo být kratší a širší (to neznamená, že každý muž má mít užší sedlo), často i polstrovaná, gelová a v prostřední části podélně rozdělena pro snížení tlaku na rozkrok (tam chybí část sedla a ne každému odstraní více problému, než přidělá). Speciální cyklistické kraťasy, tříčtvrťáky nebo dlouhé kalhoty a sukně mají měkkou vložku, která výrazně zpříjemní pobyt v sedle.

Pokud jste už nějakou dobu jezdili na nevhodně nastaveném kole, může se Vám při první vyjížďce zdát, že to úplně optimální není. Vždy ale měňte Váš posed po milimetrech a nechte si Vaše tělo sednout (zvyknout).

Závěrem:

Pokud si někdo myslí, že ujede XX km, dá si koupel, masáž a má tím po tréninku, nedělá dobře. Nic nejde hned. Vše chce čas, a to jak trénink, tak i rekonvalescence.